INTERNETOVÁ PORADNA

Pomůcky dokážou péči doma výrazně ulehčit – jak vám, tak vašemu blízkému. Polohovací postel, antidekubitní matrace, toaletní křeslo, chodítko nebo vozík mohou znamenat velkou úlevu i pohodlí. Získat je můžete dvěma cestami – buď přes pojišťovnu, nebo rychle přes půjčovnu. Jak na to vám také poradíme.

1. Přes zdravotní pojišťovnu (hrazené nebo s doplatkem)

Praktický lékař nebo specialista vám vystaví poukaz na zdravotní pomůcku. Některé jsou plně hrazené, u jiných je třeba doplatit část ceny. Dodávku i instalaci často zajišťuje firma, která má smlouvu s pojišťovnou. U polohovacích postelí je běžné, že jsou zapůjčeny jen na určitou dobu – obvykle na půl roku, s možností prodloužení. Je dobré počítat s dobou okolo jednoho měsíce, než se pro zapůjčení polohovací postele vyřídí všechny formality a o polohovací postel zažádat včas.

2. Půjčovny pomůcek (rychlé řešení)

Pokud potřebujete pomůcku hned, nebo pokud vám ji pojišťovna neposkytne, můžete využít půjčovnu. Ve Šluknovském výběžku funguje například Ruli, která pomůcky zapůjčuje krátkodobě i dlouhodobě a většinou je také doveze až domů. Ceny se pohybují od několika desítek korun za den podle typu pomůcky. Výhodou je rychlost a možnost flexibilního pronájmu, ovšem i tady můžeme narazit na možnou “čekací dobu” nebo omezené kapacity. I tady je včasné požádání o pomoc lepší.

3. Jak si vybrat správnou pomůcku

Nebojte se požádat o radu zdravotní sestru, fyzioterapeuta nebo lékaře – pomůžou vám vybrat přesně to, co bude pro vašeho blízkého nejvhodnější. U postele je důležité zkontrolovat výšku, šířku a nosnost, aby vyhovovala nejen pacientovi, ale i vám při péči. A nezapomeňte si doma připravit prostor, aby se pomůcka dala dobře umístit a používání bylo co nejjednodušší. Důležité je také u polohovací postele přemýšlet o možnostech transportu do vaší domácnosti.

Paliativní péče není jen pro „poslední dny života“. Má velký smysl ji zapojit dříve – ve chvíli, kdy nevyléčitelné onemocnění začíná výrazně ovlivňovat kvalitu života a běžná léčba už nepřináší úlevu.

1. Signály, že je čas o paliativní péči uvažovat
Pokud nemoc postupuje dál a není možné ji vyléčit – například u pokročilé rakoviny, srdečního selhání, CHOPN, ALS nebo demence – může být paliativní přístup cestou, jak ulevit pacientovi i rodině. Signálem bývá i to, že léčba už není zaměřena na uzdravení, ale pouze na zmírnění příznaků. Časté hospitalizace, opakované návštěvy pohotovosti, výrazný úbytek sil, hmotnosti nebo soběstačnosti také ukazují, že běžná péče přestává stačit. Stejně tak tehdy, když bolest, dušnost nebo nevolnost nejsou dobře zvládnuté a pečující rodina už cítí vyčerpání a potřebuje podporu.

2. Co přinese včasné zapojení paliativní péče
Paliativní péče pomáhá dostat pod kontrolu bolest i další těžké příznaky, nabízí odbornou podporu při plánování péče a koordinaci služeb. Důležitou součástí je i psychická a sociální opora – pro pacienta i jeho blízké. Díky tomu může nemocný zůstat co nejdéle doma, pokud si to přeje, a rodina získává jistotu, že na péči není sama.

3. Jak začít
Prvním krokem je vždy rozhovor s praktickým lékařem nebo ošetřujícím specialistou. Právě praktický lékař dokáže velkou část paliativní péče zajistit a doporučí, co je možné u vás doma. Ve Šluknovském výběžku zatím mobilní hospic není, připravuje se ale Ordinace paliativní péče v Nemocnici Rumburk, která bude dostupná pacientům i jejich rodinám. Nebojte se lékaře zeptat, jaké možnosti podpory existují právě teď a co pro vás může udělat. Pokud vám lékař nedal uspokojivé odpovědi, obraťte se na nás, pomůžeme vám svými odbornými radami, zkušenostmi nebo v komunikaci s dalšími odborníky.

Čím dříve se paliativní péče zapojí, tím víc dokáže pomoci – nejen pacientovi, ale i vám jako pečujícím. Nemusíte čekat na poslední chvíli. Včasná podpora znamená více klidu, jistoty a kvality života pro všechny, kdo stojí uprostřed těžké situace.

Poslední chvíle s blízkým člověkem jsou těžké, ale nemusí být jen bolestné. Můžou být i klidné a naplněné, když víte, že jste spolu. Žádný správný scénář neexistuje – někdy stačí jen sedět, dýchat vedle sebe a nechat druhého cítit, že není sám.

1. Co dělat
Buďte nablízku – posaďte se k posteli, chytněte ho za ruku, mluvte tiše. Vaše blízkost je to nejdůležitější. Podívejte se, jestli je mu pohodlně: jestli dobře dýchá, jestli není zima nebo příliš horko. Když je potřeba, zavolejte sestře, ať pomůže s léky nebo polohou. Kolem sebe zkuste vytvořit klid – ztlumené světlo, známá hudba, ticho. A hlavně respektujte, co si přeje on sám – někdo chce povídat, jiný jen mlčet.

2. Co říct
Možná budete mít pocit, že nevíte, co říct. Pravda je, že nemusíte říkat nic složitého. Vyhněte se falešným slibům, pokud víte, že už není šance na uzdravení. Místo toho můžete říct, že ho máte rádi, že jste vděční za společné chvíle. Dovolte mu rozloučit se po svém – třeba vám bude chtít svěřit přání nebo vzkaz pro někoho blízkého. A pokud nenajdete slova, je to v pořádku. I mlčení a dotek umí říct všechno podstatné.

3. Tipy pro klidnou přítomnost
Nenechte se znejistit tichem – není to prázdnota, ale prostor, ve kterém může být on i vy. Můžete zapojit i další smysly – jemně ho pohladit, přinést známou vůni, pustit oblíbenou píseň. A počítejte s tím, že tělo se na konci života mění – dech, vědomí, potřeby. Když si nejste jistí, co je „normální“, můžete nahlédnout na web umirani.cz nebo se obrátit na zdravotníky, kteří vás tím obdobím provedou.

To nejdůležitější je vaše přítomnost. Nemusíte „dělat“ nic zvláštního – stačí být. Sedět, držet za ruku, dýchat spolu. To je největší dar, který můžete v posledních chvílích dát.

Ano, i doma je možné zajistit zdravotní péči. Nemusíte mít pocit, že v tom zůstáváte sami. Existuje několik cest, jak může lékař nebo zdravotní sestra přijít až k vám:

1. Domácí zdravotní péče (Home Care)

Pokud lékař předepíše domácí péči, může k vám pravidelně docházet zdravotní sestra. Postará se o převazy ran, podá injekce, změří tlak, odebere krev nebo zajistí péči o PEG. Tato péče je hrazena z veřejného zdravotního pojištění – stačí poukaz od praktického nebo ošetřujícího lékaře. Podle potřeby může sestra chodit jednou i několikrát denně. Domácí péči vám pomůže zařídit praktický lékař nebo nemocnice. Ve Šluknovském výběžku ji zajišťuje Noema.

2. Návštěvní služba praktického lékaře

Pokud se váš blízký nemůže dostavit do ordinace, je možné požádat praktického lékaře o domácí návštěvu. Návštěvy se většinou objednávají předem, ale v akutním stavu lze volat pohotovost. Lékař při návštěvě může předepsat léky či pomůcky, doporučit domácí péči nebo hospic. Pokud potřebujete širší podporu, právě praktický lékař vám vystaví poukaz na mobilní zdravotní péči. Je důležité si o tuto možnost říct – často se s ní totiž počítá právě pro ty, kdo už cestu do ordinace nezvládnou.

Ano, je to možné – ale hodně záleží na tom, jakou službu využíváte. Ne všechny domácí péče fungují nepřetržitě, a proto je dobré dopředu vědět, na koho se můžete kdy obrátit.

1. Domácí zdravotní péče (home care)
Většina agentur domácí péče funguje hlavně ve všední dny od rána do odpoledne. Některé mají omezený provoz i o víkendu, ale noční péče je spíše výjimečná. Pokud se v noci objeví problém, obvykle se řeší přes pohotovost nebo záchrannou službu. Jestliže je nutná nepřetržitá přítomnost u lůžka, bývá řešením domluvit si osobní asistenci nebo pečovatelku, která u pacienta zůstane přes noc – tato služba je placená.

2. Osobní asistence a pečovatelské služby
Osobní asistenti nebo pečovatelské služby mohou pomoci i večer, o víkendech nebo výjimečně v noci – záleží vždy na konkrétní situaci a kapacitě poskytovatele. Nejde o „hlídání člověka na lůžku“, ale o konkrétní úkony, které pomáhají zvládnout běžný život: pomoc s hygienou, podáním jídla, večerní péčí nebo třeba doprovodem. Večerní asistence je běžná, noční péče bývá spíše výjimkou a většinou ji zajišťuje rodina.

Cena služby se řídí zákonem č. 108/2006 Sb. v aktuálním znění:

- pokud péče nepřesáhne 80 hodin měsíčně, maximální sazba je 165 Kč za hodinu - pokud rozsah péče přesahuje 80 hodin měsíčně, sazba se snižuje na 145 Kč za hodinu, počítá se i poměrná část za kratší čas než celou hodinu.

3. Jak si nastavit krizový plán
Velkou úlevou je mít dopředu připravený krizový plán. Zapište si a mějte vždy po ruce telefonní čísla na praktického lékaře, agenturu domácí péče, pečovatelskou službu, pohotovost i záchrannou službu (155). Domluvte se s poskytovateli péče, jak reagují na urgentní volání a co můžete čekat mimo běžnou pracovní dobu. Někdy se osvědčí kombinace více služeb – například domácí péče přes den a osobní asistence nebo pečovatelka na noc a o víkendech. Díky tomu budete mít jistotu, že pomoc dorazí, i když nastane těžká chvíle v noci nebo o svátcích.

Pamatujte, že není žádné selhání zavolat o pomoc, když už sami nemůžete. Je v pořádku odlehčit si a pustit k sobě lidi, kteří jsou připraveni být vám oporou. Nejsou to jen služby – jsou to lidé, kteří rozumí vaší situaci a přijdou, když je potřebujete.

Tohle je otázka, kterou si klade téměř každý, kdo pečuje – a je naprosto normální ji mít. Péče o blízkého je náročná a málokdo je na ni dopředu připravený. Neexistuje žádný „dokonalý“ způsob, jak ji zvládat. Důležité je, že děláte maximum, co v dané chvíli můžete – se silami, které máte, a s možnostmi, které jsou po ruce.

1. Jak poznat, že jdete správným směrem
Pokud má váš blízký úlevu od bolesti a nepohodlí, jsou zajištěny jeho základní potřeby jako hygiena, jídlo, polohování nebo odpočinek, jdete správnou cestou. Velmi důležité je i to, že s ním komunikujete, ptáte se na jeho přání a spolupracujete s ostatními pečujícími. Pomáhá také, když máte k dispozici odbornou podporu – praktického lékaře, domácí zdravotní péči (u nás ji zajišťuje Noema) nebo mobilní zdravotní sestry – a nebojíte se požádat o radu v nových či složitých situacích. A nesmírně podstatné je myslet také na sebe: dopřát si odpočinek, abyste se nevyčerpali, protože jen odpočatý pečující dokáže být oporou.

2. Nejčastější chyby (a jak se jim vyhnout)
Častou chybou je přílišná fyzická zátěž bez využívání pomůcek – proto je dobré používat polohovací postel, zvedáky nebo madla, které vám usnadní péči a ochrání vaše záda. Ve Šluknovském výběžku si můžete pomůcky zapůjčit například v půjčovně Ruli. Dalším úskalím je izolace, kdy se pečující stáhne od ostatních – zkuste si proto domluvit podporu rodiny, přátel nebo i dobrovolníků (se kterými vás můžeme propojit). Pozor také na zanedbávání vlastního zdraví: únava, stres, nevyspání a špatná strava se mohou rychle podepsat na vaší kondici. A nakonec – nečekejte příliš dlouho s voláním o pomoc. Je vždy lepší zavolat zdravotníka včas, než čekat na zhoršení situace.

3. Kde si ověřit, že péči děláte správně
Můžete požádat zdravotní sestru z domácí péče, aby vám ukázala správné postupy při polohování, hygieně nebo podávání léků. Velkou oporu mohou nabídnout i různé příručky a videa – například na webu pecujdoma.cz najdete praktické návody pro různé situace. V budoucnu bude ve Šluknovském výběžku k dispozici i Ordinace paliativní péče v Nemocnici Rumburk, kde půjde získat odbornou radu a podporu. Pokud si nejste jistí, můžete se také obrátit na nás – nasměrujeme vás na správné služby nebo poradíme, jak konkrétní situaci zvládnout.

Pamatujte: péče není o dokonalosti, ale o lidském přístupu a snaze zajistit co nejlepší podmínky pro vašeho blízkého. Už jen to, že hledáte informace, ptáte se a přemýšlíte, zda to děláte dobře, je důkazem, že k tomu nejste lhostejní – a to je samo o sobě to nejdůležitější.

Poznat, že se blíží konec života, je pro pečující i rodinu těžké a často bolestné. Každý člověk odchází jinak – někdo pomalu během několika dní, jiný rychleji během hodin. Přesto existují určité změny v těle i chování, které se v závěru života objevují a mohou vám napovědět, že se blíží poslední chvíle.

1. Možné známky blížícího se konce
Nemocný obvykle ztrácí chuť k jídlu a pití – odmítá pokrmy, pije už jen malé množství. Stoupá únava a většinu dne prospí, reaguje pomaleji nebo je zmatený. Dýchání se může měnit – někdy je zrychlené, jindy zpomalené, objevují se pauzy nebo chrčivé a „bublající“ zvuky způsobené hlenem. Ruce a nohy bývají chladné, kůže může blednout nebo mít skvrny. Člověk se také stahuje do sebe – méně mluví, někdy nepoznává okolí, střídají se chvíle bdělosti a spánku.

2. Co můžete udělat
Nejdůležitější je klidné prostředí a pocit bezpečí. Pomůže tlumené světlo, ticho nebo oblíbená hudba. Zajistěte pohodlnou polohu, jemně upravujte přikrývky. Pití už bývá přijímáno jen po malých doušcích – pokud to nejde, můžete zvlhčovat rty a ústa. Dotek je silnější než slova – držte ho za ruku, mluvte klidně a dejte najevo, že tam jste. A pokud se objeví obtíže jako dušnost, bolest nebo neklid, neváhejte kontaktovat lékaře, aby upravil léčbu.

3. Podpora pro vás
Pro pečující je těžké sledovat změny, které přicházejí. Je úplně v pořádku mít obavy nebo cítit bezmoc. Proto je dobré mít po ruce kontakt na zdravotníka, který vám vysvětlí, co se děje, a pomůže najít úlevu. Podrobný průvodce posledními dny najdete také na webu umirani.cz. Pro pomoc se můžete obrátit také na nás, osobně vám můžeme poradit nebo pomoci, být fyzicky s vámi.

Pamatujte: i když už sami mnoho nezměníte, vaše přítomnost má obrovský význam. Ticho, klid, dotek a vědomí, že umírající není sám – to je to nejcennější, co můžete dát.

Mnoho lidí si myslí, že paliativní péče znamená jen poslední dny života. Ale není to pravda. Paliativní péče je tu proto, aby pomáhala lidem, kteří žijí s vážnou nebo nevyléčitelnou nemocí – a to často dlouhé měsíce či roky. Nejde jen o konec, ale hlavně o kvalitu života v době, kdy léčba už nemoc nevyléčí, ale může stále zmírnit bolest a těžkosti.

1. Co paliativní péče znamená
Paliativní péče je způsob, jak podpořit člověka s nevyléčitelným onemocněním i jeho rodinu. Zahrnuje kontrolu bolesti a dalších příznaků, psychickou podporu, ale i praktickou pomoc s každodenní péčí. Může probíhat doma, v nemocnici nebo v hospici – záleží na tom, co je v dané chvíli nejlepší. Smyslem je, aby nemocný mohl prožít čas, který má, co nejdůstojněji a s co nejmenším utrpením.

2. Kdy ji má smysl zapojit
Není nutné čekat „na poslední chvíli“. Paliativní péče má smysl už ve chvíli, kdy nemoc začíná zásadně omezovat běžný život – třeba když je bolest těžko zvládnutelná, síly ubývají nebo hospitalizace přicházejí opakovaně. Čím dřív se zapojí, tím víc může pomoci. Někdy jde o měsíce podpory, jindy i o roky, kdy rodina není na péči sama a má jistotu, že má po boku odborníky.

3. Proč není jen o „umírání“
Paliativní péče se sice týká lidí, jejichž nemoc není možné vyléčit, ale jejím hlavním cílem není smrt – nýbrž život. Život takový, jaký ještě může být: s úlevou od bolesti, s možností být doma, se zachováním vztahů a důstojnosti. Podporuje i rodinu – pomáhá zvládat praktické věci, přináší psychickou oporu a učí, jak pečovat. Je to vlastně péče o kvalitu každého dne, který zbývá.

Paliativní péče není rezignace. Je to naopak aktivní pomoc – hledání způsobů, jak i v těžké nemoci žít co nejlépe a nebýt na to sám. Už jen to, že se ptáte, co to vlastně znamená, je důležitý krok: ukazuje, že vám záleží na tom, aby váš blízký měl péči, která mu uleví a podpoří vás všechny.

Pokud je bolest silná a běžné léky nestačí, přichází na řadu silnější léky proti bolesti – takzvané opioidy. Možná to slovo ve vás vyvolává obavy, ale věřte, že jejich cílem není člověka „otupit“ nebo „uspávat“. Jsou tu proto, aby ulevily od bolesti a umožnily co nejklidnější život i v těžké nemoci.

Opioidy může předepsat praktický lékař nebo ošetřující specialista (například onkolog, internista, neurolog). Nemusíte tedy jezdit do nemocnice pokaždé – recept můžete dostat i doma při návštěvě lékaře. Pokud je potřeba, mohou být tyto léky podávány nejen v tabletách nebo kapkách, ale také ve formě náplastí, injekcí nebo podkožní pumpy. Se správným dávkováním a podáváním vám pomůže domácí zdravotní sestra (u nás například Noema).

Když máte pocit, že bolest není dobře zvládnutá, neváhejte znovu zavolat lékaře. Dávku je možné upravit, případně přidat další lék – vždy je cílem, aby nemocný netrpěl. Je v pořádku ozvat se i opakovaně, dokud se nenajde nastavení, které opravdu přináší úlevu.

Pamatujte: i doma je možné dostat účinnou léčbu bolesti, včetně opioidů nebo injekcí. Nemusíte mít strach, že „na to doma není prostor“. Lékaři a sestry jsou připraveni pomoci – stačí říct, co váš blízký potřebuje.

Bolest a nepohodlí se dají zvládnout – ať už léky, péčí nebo drobnými úpravami doma. Nemocný nemá trpět, i když je nemoc vážná.

Léky proti bolesti předepisuje praktický lékař nebo specialista a dávku lze vždy přizpůsobit tomu, co člověk potřebuje. Nebojte se říct, když bolest přetrvává – úlevu je možné hledat dál, někdy pomocí silnějších léků (opioidů), jindy změnou způsobu podávání (tablety, náplasti, kapky, injekce). S jejich použitím vám pomůže domácí zdravotní sestra (u nás např. Noema).

Vedle léků pomáhá i prostředí: pohodlná poloha v posteli, správná matrace, ticho, tlumené světlo, oblíbená hudba, dotek nebo vůně. Někdy úlevu přinese i jemná masáž, podložení polštářem nebo čerstvý vzduch v místnosti.

Pamatujte, že bolest a nepohodlí je možné zvládnout – nemusíte čekat, až bude nesnesitelná. Je v pořádku říct si o pomoc a hledat, co funguje. Každá malá úleva má smysl.

Bolest je jedním z nejčastějších a zároveň nejobávanějších příznaků těžké nemoci. Dobrá zpráva je, že dnes existují účinné možnosti, jak ji zvládnout i doma. Nikdo by neměl trpět zbytečně – cílem je, aby nemocný měl úlevu a mohl prožívat co nejklidnější dny.

Léky proti bolesti vám předepíše praktický lékař nebo specialista. Pokud je bolest silnější, často se používají i opioidy (např. morfin nebo jeho jiné formy). Možná máte obavy, jestli je jich „dost“ nebo jestli nejsou příliš silné. Je důležité vědět, že lékař může vždy nastavit dávku podle potřeby pacienta a léky se dají postupně upravovat. Cílem není otupit člověka, ale aby mohl být bez bolesti a co nejvíc v pohodě.

Podávání může být různé – tablety, kapky, náplasti, injekce nebo podkožní pumpy. Pokud si nebudete jistí, jak s léky zacházet, může vás to naučit zdravotní sestra z domácí péče (u nás například Noema). Stejně tak platí, že pokud bolest přesto není dobře zvládnutá, je na místě ozvat se lékaři. Vždy je možné dávku upravit nebo zvolit jiný lék – není třeba čekat, až se bolest stane nesnesitelnou.

Je také dobré vědět, že k léčbě bolesti se nepoužívají jen léky. Pomáhá i vhodná poloha v posteli, klidné prostředí, někdy fyzioterapie nebo jemná masáž. Každý detail, který nemocnému uleví, má smysl.

Pamatujte: domů můžete dostat dostatek léků proti bolesti. Nenechte se znejistit obavami, že „už nic víc nejde“. Vždycky je možné najít cestu, jak bolest zmírnit – a je v pořádku si o to říct. Nejste na to sami.

Taková chvíle přijde téměř u každé péče – nemocný se zhorší a vy nevíte, co dělat. Je normální cítit strach, zmatek nebo paniku. Důležité je vědět, že na to nejste sami a vždy existuje někdo, koho můžete zavolat.

Když se objeví nové potíže nebo se ty známé zhorší, prvním krokem je kontaktovat praktického lékaře. Pokud už péči zajišťuje domácí zdravotní sestra (např. Noema), můžete zavolat přímo jí – poradí po telefonu a domluví návštěvu. V akutní situaci, kdy jde o dušnost, silnou bolest nebo náhlé zhoršení stavu, je možné volat pohotovost nebo záchrannou službu (155). Není to selhání – je to správný krok.

Pomoci může i to, když si doma předem připravíte seznam kontaktů – na lékaře, sestru, pečovatelskou službu nebo dobrovolníky (se kterými vás propojíme). V těžké chvíli pak nemusíte hledat čísla, jen sáhnete po papíře a voláte.

Pamatujte: není vaší povinností zvládnout všechno sami. Péče doma je týmová práce – a vy jste její důležitou součástí. Kdykoli cítíte, že už si nevíte rady, ozvěte se. Někdy i krátký telefonát se zdravotníkem nebo s námi přinese úlevu a pocit jistoty, že jdete správnou cestou.

Ano. Pokud se váš blízký kvůli nemoci nebo stáří neobejde bez pomoci druhých, může požádat o příspěvek na péči. Ten slouží k tomu, aby měl prostředky na zaplacení pomoci – ať už od rodiny, asistentů nebo pečovatelské služby.

Příspěvek se vyplácí každý měsíc a jeho výše závisí na tom, jak moc je člověk soběstačný. Rozhoduje se podle toho, co zvládne sám – jestli se dokáže najíst, obléct, dojít na toaletu, orientovat se nebo třeba zvládnout hygienu. Existují čtyři stupně závislosti, od lehkého až po úplnou odkázanost na péči.

Žádost se podává na úřadu práce podle místa bydliště. Přijde k vám sociální pracovník, který posoudí, jaká pomoc je potřeba, a ošetřující lékař dodá zdravotní zprávu. Pak se určí stupeň závislosti a podle něj výše příspěvku.

Je dobré vědět, že na tento příspěvek má nárok každý, kdo péči opravdu potřebuje – ať už jde o seniora, nemocného dospělého nebo dítě. Pokud si nejste jistí, neváhejte žádost podat. I kdyby byla zamítnutá, můžete se odvolat.

Je přirozené, že při péči doma řešíte i peníze. Dobrá zpráva je, že velká část zdravotní péče je hrazena z veřejného zdravotního pojištění – nemusíte se bát, že byste všechno platili sami.

Pojišťovna hradí návštěvy praktického lékaře a specialistů, stejně jako domácí zdravotní péči, kterou předepíše lékař. To znamená převazy, injekce, podávání léků, péči o rány nebo třeba odběry krve. Z pojištění se hradí i léky na předpis (některé plně, u jiných se doplácí část ceny) a také zdravotní pomůcky, pokud jsou předepsané lékařem – například polohovací postel, antidekubitní matrace nebo vozík.

Co si ale rodiny často hradí samy, jsou pomůcky z půjčoven, když je potřebují hned nebo když je pojišťovna neposkytne. Stejně tak je většinou nutné počítat s úhradou pečovatelské služby nebo osobní asistence, pokud pomáhají s hygienou, jídlem nebo doprovodem. Tyto služby jsou už sociální, ne zdravotní, a proto se platí podle hodinové sazby.

Využít lze také asistenta osobní péče, tedy fyzickou osobu, která není osobou blízkou a zahrnout jej do žádosti o příspěvek o péči.

Dá se říct, že pojišťovna platí vše, co je čistě zdravotní – a co předepíše lékař. Ostatní služby, které ulehčují každodenní péči, si musíte zajistit sami. Dobré je ale vědět, že na jejich pokrytí můžete využít příspěvek na péči z úřadu práce.

Ano, i pečující mají v určitých situacích nárok na podporu od státu. Pokud pracujete a musíte zůstat doma, protože se staráte o nemocného blízkého, můžete si požádat o ošetřovné nebo dlouhodobé ošetřovné.

Ošetřovné se týká spíše kratších období – například když blízký náhle onemocní a vy s ním musíte zůstat pár dnů doma. Většinou se vyplácí až 9 dní, u samoživitelů až 16 dní.

Dlouhodobé ošetřovné je určené pro vážnější situace, kdy je potřeba intenzivní péče delší dobu – například po úrazu, operaci nebo při zhoršení nevyléčitelné nemoci. Podmínkou je, že hospitalizace trvala aspoň 7 dní a lékař potvrdí, že pacient potřebuje domácí péči. V takovém případě můžete čerpat až 90 dnů podpory.

Žádosti se podávají přes zaměstnavatele, potvrzuje je lékař a vyplácí je Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). Tyto dávky tu jsou proto, abyste péči nemuseli zvládat na úkor svého zaměstnání a příjmu. Nebojte se o ně požádat – i pro stát je důležité, aby lidé mohli o své blízké pečovat doma.

Pokud péče trvá dlouhodobě a nemůžete zároveň pracovat, je možné zažádat si na úřadu práce o status Asistenta sociální péče. Ten vám umožní pečovat o blízkého oficiálně – péče se vám počítá do důchodu, stát za vás hradí zdravotní a sociální pojištění (pokud nemáte jiné příjmy) a pečovaný vám může ze svého příspěvku na péči vyplácet odměnu. Nejste zaměstnancem, ale máte právní jistotu a uznání toho, že vaše péče je plnohodnotná a potřebná.

V papírech a žádostech se snadno člověk ztratí – zvlášť když už tak má hlavu plnou péče. Naštěstí v tom nemusíte být sami.

S vyřízením příspěvku na péči nebo dalších dávek vám pomohou na úřadu práce – tam se žádosti podávají. Nebojte se na místě zeptat, úředníci jsou zvyklí, že lidé neznají všechny detaily. Praktický lékař nebo specialista dodá potřebné lékařské zprávy.

Pokud si netroufáte všechno obíhat sami, můžete se obrátit i na sociální pracovníky v nemocnici, na pečovatelské služby (u nás třeba Kostka Krásná Lípa) nebo na neziskové organizace, které s papírováním pomáhají. Některé půjčovny pomůcek (např. Ruli) také poradí, jak získat příspěvek na vybavení.

Pamatujte, že není ostuda si říct o pomoc. Vyřizování formulářů je pro většinu lidí nepříjemné, ale existují lidé a služby, které vás tím provedou krok za krokem. Stačí udělat první krok a ozvat se.

Péče o blízkého dokáže být nesmírně náročná – fyzicky i psychicky. Mnoho lidí má pocit, že už nemůže dál, a je důležité vědět, že to není selhání. Je to přirozený signál, že potřebujete oporu a pomoc.

Můžete se obrátit na praktického lékaře nebo domácí zdravotní sestru (u nás například Noema), kteří poradí i v situacích, kdy si nejste jistí, co dál. O úlevu v každodenní péči se postarají pečovatelské služby nebo osobní asistenti – v regionu je nabízí několik poskytovatelů, na kontakty vás nasměruje úřad práce nebo sociální odbor obce. Pokud potřebujete vyslechnout nebo sdílet své pocity, pomůže psycholog, poradna pro pečující (např. pecujdoma.cz) nebo podpůrná skupina, kde najdete lidi v podobné situaci.

My vám můžeme pomoc také tím, že vás propojíme s některou s dul pro umírající, které v regionu máme. Služba je sice placená, ale mnohdy k nezaplacení. Oceníte ji zejména v samotném závěru péče, tedy v době, kdy se čas vašeho blízkého chýlí.

A někdy pomůže i úplně malá věc – když vás na chvíli vystřídá někdo z rodiny, soused, dobrovolník. I pár hodin oddechu vám může vrátit sílu.

Pamatujte: říct si o pomoc není slabost. Je to jediný způsob, jak vydržet dlouhodobou péči a nezhroutit se. Jen když budete mít sílu vy, můžete ji dál dávat svému blízkému.

Tohle je jedna z nejtěžších otázek, kterou si pečující pokládají. Mluvit o smrti je bolestné a mnozí mají strach, že tím nemocného zraní nebo vyděsí. Pravda je, že otevřenost může přinést klid – když se o ní mluví jemně, s respektem a s ohledem na to, co druhý snese.

Každý člověk je jiný. Někteří chtějí vědět všechno a mají potřebu mluvit o tom, co přijde. Jiní raději zůstávají v tichu nebo se baví o běžných věcech. Naslouchejte – jeho reakce vám napoví, jestli o smrti mluvit chce, nebo ne.

Když se rozhodnete téma otevřít, začněte jednoduše: „Chceš o tom mluvit?“ nebo „Máš nějaké přání, až přijde ta těžší chvíle?“ Je důležité mluvit pravdivě, ale laskavě – vyhnout se prázdným ujištěním typu „bude zase dobře“, pokud víte, že už nebude. Místo toho můžete říct: „Jsem tady s tebou. Mám tě rád/a. Děkuju, že jsi byl/a v mém životě.“

Pamatujte: o smrti nemusíte mluvit dokonale ani najít ta „správná“ slova. Stačí být upřímní a přítomní. Někdy ticho a dotek řeknou víc než dlouhé věty.

Péče o nemocného blízkého a zároveň práce nebo malé děti je obrovská zátěž. Není divu, že máte pocit, že to nemůžete unést. Pravda je, že sami to opravdu neutáhnete – a je v pořádku hledat pomoc.

Můžete využít pečovatelské služby nebo osobní asistenty, kteří část péče převezmou, třeba i jen na pár hodin denně. Pokud máte nárok na příspěvek na péči, dá se použít právě na zaplacení této podpory. Pro rodiče s dětmi může být úlevou i krátkodobé respitní zařízení, kde se o nemocného na čas postarají odborníci.

Pokud jste zaměstnaní, zjistěte, zda máte nárok na ošetřovné nebo dlouhodobé ošetřovné – to vám umožní zůstat doma a nepřijít přitom o příjem. Hodně pomůže i rozdělení péče v rodině: někdo může pohlídat děti, jiný na chvíli převzít nemocného. A pokud to jde, zapojte i přátele nebo dobrovolníky – každá ruka se počítá.

Pamatujte: není možné být na všech frontách stoprocentní. Děti, práce i nemocný potřebují, abyste zůstali alespoň trochu odpočatí. Požádat o pomoc a pustit k sobě další lidi není slabost – je to jediná cesta, jak to celé zvládnout.

Péče o blízkého dokáže být nesmírně náročná – fyzicky i psychicky. Mnoho lidí má pocit, že už nemůže dál, a je důležité vědět, že to není selhání. Je to přirozený signál, že potřebujete oporu a pomoc.

Můžete se obrátit na praktického lékaře nebo domácí zdravotní sestru (u nás například Noema), kteří poradí i v situacích, kdy si nejste jistí, co dál. O úlevu v každodenní péči se postarají pečovatelské služby nebo osobní asistenti – v regionu je nabízí několik poskytovatelů, na kontakty vás nasměruje úřad práce nebo sociální odbor obce. Pokud potřebujete vyslechnout nebo sdílet své pocity, pomůže psycholog, poradna pro pečující (např. pecujdoma.cz) nebo podpůrná skupina, kde najdete lidi v podobné situaci.

My vám můžeme pomoc také tím, že vás propojíme s některou s dul pro umírající, které v regionu máme. Služba je sice placená, ale mnohdy k nezaplacení. Oceníte ji zejména v samotném závěru péče, tedy v době, kdy se čas vašeho blízkého chýlí.

A někdy pomůže i úplně malá věc – když vás na chvíli vystřídá někdo z rodiny, soused, dobrovolník. I pár hodin oddechu vám může vrátit sílu.

Pamatujte: říct si o pomoc není slabost. Je to jediný způsob, jak vydržet dlouhodobou péči a nezhroutit se. Jen když budete mít sílu vy, můžete ji dál dávat svému blízkému.

Když váš blízký zemře doma, je to okamžik plný bolesti a zmatku. Můžete mít pocit, že nevíte, co dělat dál – a to je naprosto v pořádku. Důležité je nadechnout se a vědět, že na to nejste sami. Stačí postupovat krok za krokem:

1. Zavolejte lékaře
Pokud je den a všední doba, volejte praktického lékaře. Večer, v noci nebo o víkendu kontaktujte zdravotnickou záchrannou služb nebo koronera. Lékař přijede, zkontroluje situaci a vystaví potřebné dokumenty, zkokntroluje tělo zemřelého, určí pravěpodobnou příčinu a čas smrti.

2. Kontaktujte pohřební službu
Až budete připraveni, zavolejte pohřební službu. Ta zajistí převoz zesnulého. Nemusíte volit první číslo, které máte po ruce – máte právo vybrat si službu, které důvěřujete. Přehled pohřebních služeb u nás najdete v adresáři.

3. Dopřejte si čas na rozloučení
Nespěchejte. Můžete zůstat u svého blízkého, držet ho za ruku, zapálit svíčku, přivolat rodinu. Ten čas je pro vás – na klidné rozloučení, než přijde pohřební služba. Na přivolání pohřební služby a sjednání pohřbu máte 96 hodin.

Pamatujte: nemusíte mít všechno hned pod kontrolou. O formality se postarají lékaři a pohřební služba. Vy si dopřejte chvíli ticha, klidu a blízkosti – to je v tu chvíli to nejdůležitější.

O převoz vašeho blízkého se postará pohřební služba. Tu si vybíráte vy – nemusíte volat hned první číslo, které máte po ruce, ale můžete si vybrat firmu, které důvěřujete. Pohřební služba přijede až poté, co zesnulého ohledá lékař a vystaví potřebné dokumenty. Máte na vše dostatek času, 96 hodin je dostatečný prostor.

Když zavoláte, pracovníci pohřební služby s vámi domluví čas převozu a vysvětlí vám, co bude následovat. Není nutné spěchat – můžete si vzít chvíli na rozloučení doma, zapálit svíčku, přivolat rodinu. Až budete připraveni, postarají se o převoz i o další formality. Požádat je můžete o převoz v rakvi, je to důstojnější, buďte ovšem připraveni na to, že to není v našem regionu úplně běžně žitá praxe, nicméně na ni máte nárok.

Pamatujte: v této chvíli nejste sami. O praktické věci se postará pohřební služba, vy můžete dát prostor tomu nejdůležitějšímu – rozloučit se se svým blízkým podle svých potřeb a tempa.

Ve Šluknovském výběžku působí několik pohřebních služeb, na které se můžete obrátit. V Rumburku funguje H&H AUXILIA, ve Varnsdorfu pohřební služba Kamélie (provozovaná Technickými službami) a v České Kamenici například pohřební služba Rulík. Kompletní seznam najdete v adresáři. Všechny poskytují kompletní servis – převoz zesnulého, pomoc s dokumenty, domluvu obřadu, květiny i tisk parte.

Důležité je vědět, že volba pohřební služby je na vás. Nemusíte volat hned první číslo, můžete si vybrat firmu, u které budete mít pocit důvěry. V těžké chvíli je to hodně důležité.

Pokud si nejste jistí, klidně se ptejte, co která služba nabízí – některé umí zajistit i rozloučení doma, jiné poradí s mezinárodním převozem nebo s právními náležitostmi. Je v pořádku vybírat podle toho, co je pro vás a vaši rodinu v té chvíli nejdůležitější.

Pokud váš blízký zemře doma po dlouhé nemoci, není nutné volat záchranku. Zavolejte praktického lékaře (pokud je den), koronera, nebo lékařskou pohotovost (večer, v noci či o víkendu). Lékař přijede a vystaví potřebné dokumenty.

Záchranku (155) volejte jen tehdy, když si nejste jistí, zda váš blízký skutečně zemřel, nebo pokud k úmrtí došlo náhle a nečekaně.

Pamatujte: v tomhle okamžiku nemusíte všechno zvládnout sami. Stačí udělat první krok – zavolat lékaře, a ten vás provede dál.

Ano, rozloučení se zesnulým může proběhnout i doma. Můžete u něj zůstat tak dlouho, jak potřebujete – chvíli sedět, držet ho za ruku, zapálit svíčku, pozvat rodinu nebo přátele. Pro mnohé rodiny je právě tento okamžik v domácím prostředí velmi důležitý a léčivý.

Po ohledání lékařem není nutné ihned volat pohřební službu. Můžete si dopřát čas. Některé pohřební služby umí zajistit i pietní rozloučení přímo doma – přinesou vybavení, pomohou s úpravou těla a vytvoří klidný prostor k poslednímu setkání.

O pomoc s uspořádáním rozloučení můžete požádat ceremoniáře nebo průvodce pro pozůstalé. Kontakty na ně najdete v adresáři.

Pamatujte: rozloučení nemusí mít jen podobu obřadu v obřadní síni. Může být i doma – intimní, klidné, přesně takové, jaké si přejete vy a vaši blízcí.

Když odejde blízký člověk, zůstává po něm prázdno – ale zároveň i spousta povinností, které je potřeba vyřídit. Pro většinu rodin je to v tu chvíli těžké, protože hlava je plná smutku a ne úředních kroků. Je dobré vědět, že existují lidé a instituce, kteří vás tím provedou.

Právní záležitosti kolem pozůstalosti řeší notář, kterého vám automaticky přidělí soud. Ten sepíše majetek, vysvětlí vám postup a pomůže dojednat vyrovnání mezi dědici. Není nutné nikoho shánět předem, soud vás sám osloví.

Vedle toho je potřeba vyřídit i různé úřední náležitosti – například žádost o vdovský nebo sirotčí důchod, změny v pojišťovně nebo odhlášení některých služeb. S tím vám poradí sociální pracovníci na úřadu práce nebo na obecním úřadě. Často stačí jen zavolat a říct si o schůzku.

A pak je tu ta neviditelná, ale stejně těžká část – vyrovnat se se ztrátou. Někdy pomůže rozhovor s psychologem, jindy podpora poradny pro pozůstalé nebo skupiny lidí, kteří prošli podobnou zkušeností. I v Ústeckém kraji fungují neziskové organizace, které se věnují právě podpoře rodin po ztrátě blízkého. Souhrnně jsme kontakty na ně připravili do adresáře.

Pamatujte: nemusíte všechno zvládnout sami. O právní a úřední věci se postará notář a úřady, vy si můžete dopřát čas na truchlení a hledat podporu tam, kde ji opravdu potřebujete.

Ano, v některých případech na něj nárok vzniká. Vdovský nebo vdovecký důchod je podpora, kterou stát vyplácí pozůstalému manželovi či manželce po smrti partnera. Nárok vzniká tehdy, pokud zemřelý pobíral starobní nebo invalidní důchod, nebo měl odpracováno dost let, aby na něj vznikl nárok.

Důchod se vyplácí po dobu jednoho roku od úmrtí. Poté může být prodloužen, pokud splňujete určité podmínky – například: - pečujete o nezaopatřené dítě, - staráte se o závislého člena rodiny, - jste sami invalidní ve 3. stupni, - dosáhli jste určitého věku (u žen i mužů je to věk blízký důchodovému).

Žádost se podává na České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ) nebo na místní pobočce okresní správy sociálního zabezpečení. Potřebovat budete úmrtní list, oddací list a doklady o důchodu nebo zaměstnání zesnulého.

Pamatujte: vdovský či vdovecký důchod je forma podpory, na kterou máte právo. Není to almužna, ale uznání toho, že ztráta partnera s sebou přináší i velkou finanční zátěž. Pokud si nejste jistí, zda splňujete podmínky, můžete se obrátit přímo na ČSSZ – poradí vám, jak postupovat.

Ano. Když odejde blízký člověk, zůstává po něm nejen prázdno, ale i spousta těžkých emocí a praktických kroků, které je potřeba zvládnout. V tu chvíli je dobré vědět, že na to nejste sami.

Ve Šluknovském výběžku můžete využít hned několik možností:

- Do konce doma – místní iniciativa, která nabízí poradenství a podporu rodinám v závěru života i po smrti blízkého. Pomáhá zorientovat se v tom, co je potřeba udělat, a být u toho s vámi lidsky i prakticky. Zkontaktovat nás můžete přes individuální poradnu nebo na info@dokoncedoma.cz

- Šluknovsko pečuje – platforma, která propojuje zdravotníky, sociální pracovníky i dobrovolníky v regionu. Dokáže nasměrovat na odborníky, poradit, kde hledat psychologickou podporu, nebo pomoci s praktickými službami.

- Terénní pracovníci – přímo v obcích působí sociální pracovníci, kteří chodí do rodin a nabízejí oporu v každodenních věcech. I když nejsou vždy zaměření přímo na pozůstalé, dokážou pomoci v těžké situaci a propojit vás s dalšími službami.

Pamatujte: žádat o pomoc je v pořádku. Může jít o rozhovor, praktické rady, nebo jen o to, že s vámi někdo v těžké chvíli bude. Ve výběžku existují lidé a služby, kteří rozumí tomu, co prožíváte, a umí být oporou.

Po smrti blízkého se kromě smutku objeví i spousta praktických povinností – dědictví, důchody, pojišťovny, odhlášení služeb. Je normální cítit v tom zmatek. Dobrá zpráva je, že na tyto věci nejste sami.

Dědictví řeší notář, kterého vám automaticky přidělí soud. Nemusíte nikoho shánět předem – soud vás osloví sám a notář vás celým procesem provede krok za krokem. Pomůže sepsat majetek a vysvětlí, co bude dál.

S úřady (například žádost o vdovský nebo sirotčí důchod, změny u pojišťoven nebo vyřízení příspěvků) vám poradí sociální pracovníci na úřadu práce nebo na obecním úřadě. Často stačí zavolat a požádat o schůzku.

Pamatujte: je v pořádku nevědět hned, co všechno udělat. Právní věci pohlídá notář a s úřady vám pomohou pracovníci, kteří jsou na tyto situace zvyklí. Vy nemusíte mít odpovědi na všechno – stačí udělat první krok a říct si o radu.